Říká se, že sedmička je šťastné číslo, tak se to snad v příštím roce potvrdí... Nic originálního mě teď, poslední den, v roce nenapadá, a tak Vám chci jen poděkovat za zájem, který jste věnovali tomuhle línému blogu. A za všechny Vaše příspěvky, dopisy a komentáře, které jste mi napsali. Nebylo to marné - čtenářů Deníku hudební kritičky je stále více a prosinec byl v tomto ohledu rekordní (cca 4500 návštěvníků).
Zatímco Denik Ostravaka letos skončil, já Vám mohu slíbit, že hudební Deník Ostravačky (to je totiž i mé rodné město) bude dále pokračovat. Zachovejte mi přízeň!

Zatímco činoherci a balet ND už mají plné zuby dočasného ředitelování pana Mrzeny a jeho úřednické buzerace v uměleckých složkách, muzikanti z orchestru a sboristé se zase jednou projevili jako totální vlezdoprdelkové, když pana ředitele podpořili. Prý s ním mají jen ty nejlepší zkušenosti a s nimi prý pan Mrzena výtečně komunikuje, tvrdí jakýsi řadový neznámý sborista v televizi. Proč to neříká nějaký sólista opery? Mluví ten sborista i za ně, a za dirigenty? Stavět ho jako rovnocennou oponenturu vedle předních tanečních mistrů, hereckých hvězd a zbylých uměleckých šéfů ND je dost směšné. Operní sbor a orchestr (vyjma dirigenta) má tradičně malý vliv na formování nějaké umělecké vize divadla, a že by se tam lidi chodili koukat na ně, jako chodí na známé herce, sólisty a primabaleriny, to taky asi ne. Zato jim ale vždycky dobře šlo organizování odborů a stávková pohotovost za vyšší platy.
Je smutné, když ředitel divadla neumí komunikovat s uměleckými šéfy a předními osobnostmi své scény a potřebuje, aby ho v televizi obhajovali zaměstnanci tohoto formátu. Příště by do zpráv mohl navelet třeba pracovníky uměleckých dílen nebo šatnářky. Ty by jistě proti panu řediteli taky neřekly nic špatného.

Asi před měsícem se s velkou slávou spustil internetový obchod s muzikou www.ilegalne.cz. Docela jsem se těšil, že budu nakupovat jako v 21.století a utrácet spoustu peněz.
V Americe už asi 3 roky běží iTunes a spousta dalších webových obchodů, kde se za 10 $ dá koupit spousta desek, tak konečně i něco u nás... Začátkem prosince jsem se podíval na adresu www.ilegalne.cz a nestačil se divit. Že si staženou muziku nepustím doma na Macintoshi se zas není moc co divit, ale že i se svým iPodem mám smůlu, mně docela naštvalo. Dozvěděl jsem se, že je to prý kvůli DRM, což je systém ochrany autorských práv a taky mně řekli radu:
"Hudbu do iPODu dostanete pres CD AUDIO, ktere si vytvorite ze stazeneho
souboru a potom natahnete do počítače"

Jestli tomu nerozumíte, buďte rádi, protože to je hodně absurdní způsob.

Pak jsem se díval na ceny - 250 za Hapku a Horáčka je docela dobrý - jsem si říkal, ale pak jsem našel na Vltavě.cz CD i bookletem za 300 Kč - a pak ještě v Bontonlandu v kamenném obchodě za 325 Kč. Což není adekvátní rozdíl.

Takže jestli chcete mít muziku legálně, napište rychle Ježíškovi, ten DRM nepoužívá.

Luboš Svatoš

Zbyněk Drda??!! Naprosto vedle! Vítězství leklé konformity a úlisného středního proudu nad osobitým pirátským rebelem Davidem Spilkou. Ten měl být první, když už vypadla Bára Zemanová, další silná osobnost a skvělá zpěvačka. Vím, že mé čtenáře tohle téma moc nebere, ale nemohla jsem si nepostěžovat...

Tak se mi konečně dostalo společenského ocenění - časopis TIME vyhlásil osobností roku všechny blogery a internetové novináře. Na titulní stranu, kterou zdobí většinou fotka nějaké celebrity, tentokrát dali zrcadlovou fólii s nápisem You. A dovětkem: Ano, jste to vy. Vy řídíte informační století. Vítejte ve vašem světě.
Je pro mě velkým zadostiučiněním, že jsme my blogeři porazili protikandidáty jako je Kim Čong Il nebo Mahmúd Ahmadínežád, ti byli také ve hře. Na druhé straně ne všechny psychopaty se tím podařilo ze soutěže vyloučit - mezi blogery například patří i pověstný vrah prostitutek, řezník z Ipswiche...

Agentura 1015 upozorňuje: Český rozhlas 1 - Radiožurnál odvysílá v předvánočním čase 22. prosince od 22 hodin záznam koncertu Harlem Gospel Choir v rámci pořadu Naživo. Všichni platící diváci, kteří se nevešli na koncert tohoto sboru v karlínském kosterle sv. Cyrila a Metoděje 4. listopadu, případně i ti, kteří se tam probojovali, ale záhy zjistili, že v akustice rozestavěného chrámu nic neslyší, mají teď jedinečnou možnost konečně ten koncert slyšet, ovšem ze záznamu. Aspoň že se ten pořad jmenuje "Naživo".

Happy new Year

Pokud máte ve zvyku zavalit vánoční stromek knihami, tady je jeden tip na dvoudílnou ságu o Prozatímním divadle z dílny ND:
...

Byli jsme na Mozart Gala v Kongresovém centru, zpívala Dagmar Pecková, Ivan Kusnjer a Alexandra Spurná, exmanželka Vojtěcha Spurného, který to celé řídil od dirigentského pultu. (To znamená Pražský komorní sbor a Českou komorní filharmonii).
Kongresové centrum alias bývalý Pakul nezklamal, celé to znělo jak pod dekou, velmi slabě, alespoň na mém místě na kraji u dveří. To bylo úplně hluché. Ještě že tam byly ty obří obrazovky, aspoň jsme detailně pěvcům viděli do úst. Všichni byli přitom samozřejmě nazvučení, snad to jinde znělo lépe, v dosahu repráků. Vím, že to jde, viděla jsem tam i docela dobré koncerty, myslím, že třeba recitál Caballé byl jedním z těch povedenějších.
Orchestr a sbor se na obřím pódiu krčil v nějaké zvláštní formaci (že by zase Spurného specifické "mozartovské" rozesazení hráčů?). Nazvučení bohužel vytáhlo některé nástroje víc (třeba triangly), celkem zdatně konkurovaly pěvcům.
Byla to taková zvláštní akce - sbory a árie z Mozartových oper jely nonstop bez přestávky, takže to GALA postrádalo určitou společenskou složku, žádné šampaňské a šustění drahých toalet v kuloárech. (A že jich tam pár za pozornost stálo!) No nic, prohlédli jsme si je až ve frontě u výtahu do podzemního parkoviště. V provozu byl jen jeden, tak času na vzájemné očumování bylo víc než dost.

Dostala jsem pozvánku na zajímavý koncert: Saxofonové kvarteto Bohemia hraje s Brixiho akademickým souborem vánoční písně v netradiční úpravě Kamila Mandlíka. A jiné skladby. A protože všechno, co tihle hoši a jedna dáma se saxofonem dělají, je netradiční, a docela jim fandím, tak posílám dál do světa tuhle informaci. Začínají zítra 14. 12. v Atriu na Žižkově v 19.30 hodin.

Zvláštní stanici nabídne posluchačům od Mikuláše do Tří králů (do 7.1.) redakce vážné hudby Českého rozhlasu 3 – Vltava. Český rozhlas D-dur special bude na internetu 24 hodin denně vysílat varhanní hudbu. „Nepřetržité vysílání nebude moderováno, veškeré potřebné údaje budou přístupné na internetu, na adrese projektu www.rozhlas.cz/d-dur-special,“ řekl redaktor ČRo 3 – Vltava Radek Pejšek. A na co se můžeme těšit? Na to, co běžně rozhlas do vysílání nedostane: zazní souborné provedení Bachova díla Umění fugy či Lipských chorálů a mnoho rozsáhlých monumentálních varhanních děl, pro něž se ve vysílání stanice Český rozhlas 3 - Vltava jinak obtížně hledá místo, jako např. Svatováclavský triptych V. Nováka, varhanní symfonie Ch. M. Widora nebo rozměrné koncertní fantazie J. Kličky. Nebudou chybět ani slavné varhanní koncerty G. F. Händela, F. X. Brixiho, ale i F. Poulenca a jiných autorů.

Poté, co v La Scale vypískali Roberta Alagnu a on jim s tím střelil a odešel uprostřed představení Aidy domů, říkám si, že bučení a pískání v opeře je docela riziková záležitost. V La Scale okamžitě za Alagnu naskočil kolega ze zákulisí, ani se nestačil převlíct z civilu, a tak to byl asi první Radames v texaskách... Ale co by se dělo u nás? Dozpíval by ten večer vůbec někdo? Máme na střídačce nějakého náhradníka? Jako v hokeji, když to gólman pustí třikrát za sebou do sítě? Je to docela pěkná představa, že by si dirigent řekl: tak Mistrovi se dneska nedaří, už tam měl tři kanáry, tak ho stáhnem a na druhé jednání přijde někdo odpočinutější.
Trochu bych se obávala toho, že změna nemusí být vždy k lepšímu. Za Alagnu taky nepřišla žádná další superhvězda, prostě se to jen nějak dohrálo. Alagna svým odchodem potrestal nejen ty, kteří bučeli, ale i ty, kteří mu za stejnou árii nadšeně tleskali. A to je chyba, měl to ustát.
Vedení opery se na něj zlobí a hned tak si uražený pěvec v La Scale nezazpívá. Ale tohle divadlo je svým "nevychovaným" publikem pověstné, zvláště neitalští pěvci od něj dostávají zabrat. Ve fotbale agresivní fandové zůstávají s označením "nežádoucí" před branami stadiónu. Těžko čekat něco podobného od vedení opery, i když nějaké nóbl zlaté roubíky pro notorické rušiče by se možná hodily. A mohly by se stát i módním hitem.