Všichni jsou KMČ - včera jako dnes

V provokativním rozhovoru s trumpetistou Janem Hasenöhrlem, zakladatelem Českého národního symfonického orchestru, jsme se docela otevřeně bavili o časté praxi "hostování" orchestrálních hráčů v jiných než vlastních tělesech, takzvaně na kšeft. Tělesům, z větší části složeným z takových záskoků, se říká KMČ (kdo má čas). Jedním z orchestrů, který si hráče najímá případ od případu, je i Hasenöhrlův ČNSO a nemá nouzi ani o výpomoci z předních českých těles. Na můj článek a potažmo na tuto praxi, u nás opravdu oblíbenou, reagoval dopisem dr. Ilja Šmíd, ředitel FOK. Reaguje také na nedávné spory kolem kulturních grantů. Píše:
Bohorovnost pana Hasenhörla působí velmi sympaticky pro všechny, kteří neznají skutečnost. Mě rozhodně "neunáší". Řeším v současné době jeden z mnoha problémů ve FOKu, a tím je hostování členů FOK v ČNSO. Je to dlouholetá causa, na kterou všichni žehrají, ale nikdo ji nechce řešit, včetně kolegy Hasenhörla. Váš rozhovor s ním, který je patrně staršího data a ke kterému jsem se dostal náhodně, mě opět utvrdil v přesvědčení, že všechny současné diskuse o veřejné podpoře umění se u většiny diskutujících lidí míjejí účinkem, protože každý hájí jen ten svůj názor. Stejné je to i u veřejnosti, která je - bohužel - informována neinformovanými nebo zaujatými novináři (je mi to opravdu líto).

Zesměšňovat své označení za "parazita", jak to dělá pan Hasenöhrl, a tvrdit, že "všichni jsou KMČ", je opravdu dost odvážné, ne-li nehorázné. Docela by mě zajímalo, co by pan kolega Hasenhörl dělal, kdyby se někdo sebral a z jeho
studia si bez dovolení "vypůjčil" mikrofony a nahrávací zařízení, vydělal s
nimi pár zlatek a pak mu je bez poděkování vrátil.

A proč to spojuji s diskusemi o veřejné podpoře? Protože podobnými argumenty
se ohánějí soukromí majitelé divadel, glorifikovaní tiskem za to, že oni
vlastně pochopili novou dobu, protože i umění je podnikání, a úspěšný je
prostě ten, kdo vydělává, zatímco neúspěšní žádají a dostávají veřejnou
podporu (granty, příspěvek atd.). Stát by netoleroval, kdyby v
mladoboleslavské škodovce zavedli majitelé "švarcsystém", i když by vydělala mnohem více, a navíc by měla z krku "nechutné" odboráře.

V kulturní sféře je to státu šumafuk, a tak různí šikulkové (a to nemyslím
vůbec zle, jak dále vysvětlím) toho využili a vyplnili rychle díru na trhu
umění. Patří k nim milý pan Hasenhörl, ale také Ledecký, Brzobohatý, Heřmánek a Hrušínský a další. (Posledně jmenovaný navíc dostal i divadlo zadarmo, resp. za nájem, který je nižší, než podnájmy, které vybírá od dalších podnájemců v "jeho" budově. Takže dostal zadarmo divadlo, které mu navíc vydělává už jen tím, že stojí; opravdu skvělý "podnikatelský" tah. )

I já jsem se 16 let pohyboval v soukromém a neziskovém sektoru a všech, kteří si poctivě vydělávají - ať zábavou, nebo filmy, nebo chtějí dělat vážné umění - si vážím. Ale krást se prostě nemá a nazývat věci pravými jmény se naopak má.

U Hasenöhrla hrají hudebníci FOK, SOČR a ČF v pracovní době, za kterou jsou placeni institucemi, včetně sociálního a zdravotního pojištění. Takže když na zájezdu s Hasenhörlem onemocní vlivem šílených podmínek cestování, na které by ve FOKu nikdy jako odboráři nepřistoupili, zaplatí to také FOK. Hrají na nástroje staticícových cen, které jsou také majetkem těchto orchestrů (pochybuji, že jsou Hasenöhrlem pojištěny), ve fracích, košilích, botách a s motýlky, které jsou majetkem FOKu. Je to podnikání nebo parazitismus? Nebo něco jiného, krádež?

Z hlediska hráčů je to ale ještě horší (a to už není věc Hasenhörla, ale
přímo střetu zájmů u těchto hráčů): oni si vytvářejí přímou konkurenci,
neboť ČNSO má vlastní abonentní řadu, chodí na něj posluchači, kteří tím
pádem nechodí do domovských koncertních síní, a reflektují jej kritici,
jezdí do zahraničí na destinace, pro něž je ČSNO díky neplacení řady nákladů
levnější, takže nás vytěsňuje. Není ojedinělý případ, kdy odboráři tzv.
"zakousnou" zájezd pro nevýhodné podmínky (zejména dlouhé cestování), aby
vzápětí na ten samý koncert jeli s ČNSO! Nedovedu si představit, aby
koncertní mistr Berlínských filharmoniků byl uveden v brožuře jiného
orchestru jako jeho sólista, tj. de facto také koncertní mistr, kterého
vykonává. V případě FOK se to týká 1. houslí, 1. violoncella, 1. fagotu, 1.
pozounu a mnoha dalších. Je smutné a pro náš stát řízený odboráři typické, že ani tento evidentní střet zájmů nový Zákoník práce neřeší, ba dokonce podle par. 304 umožňuje!

Možná by si naiva mohl položit otázku, proč tedy tito pánové a dámy, kteří mají ve svých orchestrech tak nízké platy, že musí chodit na kšefty (a to je pravda,
byť samozřejmě jen relativní), nejsou na "volné noze", nebo nejsou
zaměstnáni u Hasenöhrla a jiných KMČ orchestrů a divadel? Odpověď je
nasnadě: trvalý pracovní poměr je jistota, takový koncertní mistr odehraje
ve FOKu cca 110 frekvencí (rozumějte, je v práci 110 x3,5 hodiny za rok), má
zaplacené zdravotní a sociální pojištění, pracovní poměr na dobu neurčitou, tedy trvalý až do důchodu - a fůru času na kšefty (proto je důležitá silná odborová organizace). Také občas není špatné se ohánět tím, že jsem členem opravdu renomovaného tělesa.

Co z toho vyplývá a proč vám to vlastně tak ohnivě píšu? Protože nazrála doba,
aby se narovnaly podmínky v kultuře. Je třeba transformovat příspěvkové
organizace a dát jim možnost, aby také podnikaly. Bohužel to nezmůže jediný
ředitel, ba ani skupinka lidí typu Iniciativa pro kulturu. Mohou pomoci
novináři. Třeba by měli dát prostor nejen populárním tvářím, ale i těm,
kteří pracují "špatně a jsou špatnými manažery", jak ředitele příspěvkových organizací i organizací transformovaných do neziskových o.p.s. na jednom workshopu nazval pan Kratochvíl. (Ten jazzman nebo z divadla Ta fantastika - dotaz? – z divadla Ta Fantastika)

A ještě douška – trochu “mimo mísu”:
Hudebníci v pařížské opeře, mimochodem naprosto skvělý orchestr převyšující v kvalitě všechny naše orchestry symfonické, prý podstupují čas od času rekonkurzy – všichni. Tzn. pokud se objeví v tomto rekonkurzu – neboť jsou veřejné – lepší hudebník, je dosavadní člen orchestru, třebaže skvělý, vyměněn! Platy jsou tam ovšem také skvělé – od 3500 do cca 4500 EUR + 13. plat, a tak se každý opravdu snaží, aby o místo nepřišel. Na druhé straně jsou tam silné odbory, které ale nejen hájí hráče, ale i kvalitu a úroveň orchestru. Tomáši Hanusovi jednoho rána sdělili, že zkouška na Věc Makropulos odpadá, protože je mimořádná odborová schůze. Druhý den však přišli všichni tak dokonale připraveni, jako kdyby zkouška byla. Nemohli by si dovolit zahrát špatně.