Vlasta Reittererová popsala situaci v Rakousku, kde o víkendu proběhly předčasné volby takto:
Rakousko stojí před volbami, každé úterý a čtvrtek proti sobě v televizním studiu sedí dva představitelé různých politických stran a hodinu hovoří o svých programech. Tedy mají hovořit – místo toho na sebe vzájemně vytahují mrtvoly ze skříní a vyčítají si minulé i přítomné, a dokonce už i pomyslné budoucí, jen aby pokud možno protivníka co nejvíce před voliči deklasovali. Na začátku debat se drží v mezích společenského taktu, dokonce občas padne i nějaké to uznalé slovo, asi po dvaceti minutách masky spadnou a po zbytek času má obdivuhodná moderátorka co dělat, aby příslušné politiky přesvědčila, že by měli aspoň občas mluvit jeden po druhém.
Určitě není náhoda, že právě v této atmosféře se dostala do tisku informace z ministerstva kultury, uvádějící seznam těch, jimž by v roce 2009 měla být výrazně zkrácena nebo vůbec zrušena státní subvence. Mělo by se tak ušetřit pět a půl milionu eur. Pikantní na věci je, že zprávu do tisku dala vedoucí sekce umění za zády ministryně kultury Claudie Schmied. Postiženými institucemi by měli být Vídeňští symfonikové, Komorní opera ve Vídni, Haydnův festival, festival Štýrský podzim, Festival staré hudby v Innsbrucku, Arnold Schöenberg Center, Institut Ernsta Křenka, vídeňský Schauspielhaus, Brucknerův festival v Linci, Wagnerův Tyrolský festival v Erlu a další. Ven se dostaly i formulace hodnocení, na jejichž základě byl seznam vypracován, jako například: „Wagnerův festival v Erlu je průměrné kvality bez nároků na inovativnost.“, Brucknerův festival se „umělecky vyčerpal“, jiným se vytýkají „přemrštěné náklady s malým uměleckým dopadem“ atd. Seznam nese datum 8. března letošního roku, jeho zveřejnění právě teď je tedy součástí předvolebního boje.
Ministryně Schmied obtelefonovala bezprostředně poté všechny postižené a sdělila jim, že o materiálu nevěděla, a že rozhodně jejím politickým záměrům neodpovídá. Ústy svého mluvčího však ministerstvo přiznalo, že šetřit se samozřejmě bude: na pokyn ministerstva financí musí být do roku 2010 u všech ministerstvem kultury subvencovaných institucí dosaženo devítiprocentní úspory. Ministryně má prý ale také v zásuvce materiál, který chce zveřejnit až po volbách. Ten dokládá, že třetina rakouských umělců vydělává měsíčně méně než 700 euro (a to včetně vedlejších příjmů) a leží tedy pod hranicí chudoby. Kulturní politika tedy selhala a je třeba nový zákon o sociálním pojištění umělců – a nejen to.
Podstatný je ve financování kultury trend, podle kterého by ten, kdo nese zodpovědnost, měl také nést náklady: vídeňský Schauspielhaus je zařízením (s. r. o.) města Vídně, Štýrský podzim (rovněž s. r. o.) města Štýrský Hradec a spolkové země Štýrsko atd., je tedy jejich starostí, aby své instituce finančně podporovaly, pokud o ně stojí. (Na to už u nás ministerstvo kultury přišlo dávno.) A hlavně: „Dostat podporu neznamená dostat ji pokaždé. Uvažovat o tom, jak podporovat to, co přináší něco nového, je v zásadě správná myšlenka,“ říká ministryně Schmied. (Pro nás také nic nového.)
Stačilo by tedy jen vyměnit jména a názvy institucí, a je to jako u nás. Podobnost či dokonce shoda problémů ukazuje, jak si s širokánskými pojmy kultura, umění, umělec, nové, přínosné, dlouho či krátkodobého významu atd., nevíme rady. A v přepočtu na peníze ani nemůžeme vědět, protože kultura se zkrátka nedá změřit ani zvážit. Jenže když není, nebo padá kamsi, kde už opravdu každý pozná, že to kultura není, je to znát několik generací. O to důležitější je, aby na místech, které o podmínkách pro kulturu rozhodují, seděl někdo – kulturní.

Umění potřebuje a zaslouží podporu. Na druhé straně vnucovat to, čemu se říká „vyšší kultura“, někam, kde to nikdo nečeká a nežádá, může vést jen k ostudě a k finanční ztrátě s nepříjemnými dozvuky. Jako například nápad uspořádat při červnovém mistrovství světa ve fotbale sérii podniků včetně galakoncertu operních hvězd, koncertu Eltona Johna, představení Lehárovy Veselé vdovy a mega koncertu hvězd rakouského popu. Nápad skončil fiaskem, krachem agentury, která akce pořádala, a ještě to bude mít podle všeho soudní dohru. Do Městské haly pro 11 000 diváků přišlo na koncert Edity Gruberové, Eliny Garanči, Ramóna Vargase a Carla Alvaréze 847 diváků. Na hvězdy austropopu jich sice přišlo víc, ale také jen 4 000. Veselou vdovu v rodném městě vídeňské operety vidělo asi 3 000 diváků, a ani Elton John nedopadl lépe. Agentura nemá na zaplacení honorářů (ten pro Eltona Johna prý obnášel 380 000 euro), našel se ale „soukromý sponzor“, který je ochoten z nich uhradit 40 procent. Edita Gruberová – zcela logicky – odmítla a předala věc svému právnímu zástupci.
Vlasta Reittererová

28. 9. 2008, Stavovské divadlo, 19.30

Na tento festival se každý rok těším, protože nevím, čím mně překvapí. A překvapí skoro vždycky, jeho krédem je totiž uvádět muziku, kterou nikde jinde neuslyšíte.
Festival se často zasazuje o nové originální projekty, utvořené pro něj „na zakázku“. Letos k nim patří koncert izraelské písničkářky Chavy Alberstein s českými hosty, projekt Lenky Dusilové s Clarinet Factory (na jaře zazářil s Bobbym McFerinem) a Beatou Hlavenkovou, který pro mimořádný zájem museli pořadatelé nasadit hned dvakrát, nebo společný koncert Joela Frederiksena a Jiřího Pavlici s jejich ansámbly. Novinkou letošního ročníku je projekt SPOTLIGHTS, který chce zaměřit svůj hledáček na perspektivní mladé umělce do 25 let a uvést je poprvé na české scéně v nezvyklém koncertním prostředí. Prvním hostem série bude v holešovické La Fabrice rakouský multiperkusionista a čerstvý držitel Leonard Bernstein Award Martin Grubinger.
Zahajovací koncert již tradičně patří pěvecké hvězdě: 28. 9. vystoupí s PKF ve Stavovském divadle vynikající sopranistka moldavského původu Irina Lungu, mladá sólistka milánské La Scaly, kterou prakticky ze dne na den vyslal na hvězdnou dráhu záskok v Traviatě po boku Ramona Vargase. Pod taktovkou Michela Swierczevského ji uslyšíme v áriích Rossiniho, Donizettiho, Belliniho, Mozarta a Verdiho.
mezititulek
Nostalgická píseň za Tarkovského
Francouzský jazzový klavírista François Couturier vytvořil cyklus písní Nostalghia věnovaných velkému filmaři a natočil je pro vydavatelství ECM. Nyní máme v Praze možnost slyšet koncertní verzi této nahrávky. François Couturier Quartet ji uvede 30. 9. na Pražské křižovatce (Kostel sv. Anny). Kvartetu, vytvořenému speciálně pro tento projekt, dominuje křehký klavír Couturiera (mj. spoluhráče významného post-jazzmana Louise Sclavise) a cello Anji Lechner, členky Rosamunde Quartettu, jehož nahrávky Šostakoviče, Weberna či Haydna byly mnohokrát oceněny. Protiváhu klavíru a violoncellu, klasičtějším a duchovnějším nástrojům, tvoří modernější a tanečnější sopránsaxofon a akordeon. Jejich kontrast a zároveň hledání společného hlasu dodává celému programu prvek napětí.
Po dvou zářijových koncertech festival pokračuje až do 19. listopadu. Více na www.strunypodzimu.cz

Tak se nám po prázdninách rozhoupaly ředitelské stoličky hned v několika kulturních institucích. Sérii zahájila ještě v létě Inge Žádná, šéfka ve Státní opery Praha, která podala výpověď, když ředitel Vocelka neprodloužil roční smlouvu francouzského dirigenta Guillauma Tourniaira. Dirigent údajně neměl respekt orchestru (v Čechách žádná novinka), "nebyl osobnost" a umělecká rada jeho setrvání v SOP nedoporučila. Spekulovalo se o nízké úrovni jeho nastudování Bludného Holanďana, ale co já si pamatuju, mělo představení řadu silných hudebních momentů, včetně špičkového představitele Holanďana. Kritiku sklidila spíše statická režie, což zajisté vina dirigenta není. V pozadí odchodu šéfky opery jsou spíše ony "dlouhodobě rozdílné názory s ředitelem Jaroslavem Vocelkou na umělecké směřování operního domu". Ani se moc nedivím. Další troškoviny, královny popu v opeře a podobné zážitky, kdo by se na tom chtěl podílet?
Bývalá šéfka je tedy pryč, personál divadla jásá a staronové figury nastupují - novým šéfem opery je od 1. 9. dirigent Rudolf Krečmer (v SOP působí již od r. 1999). Jen tak na okraj, zaujal mně internetový rozhovor s panem dirigentem kdesi z roku 2002 a některé odpovědi opravdu stojí za to ocitovat:

* Jste spokojen se svou dosavadní kariérou? Eva
Ne.

* Věříte na Horoskopy? Lída
Ano.

* Bude někdy dirigent nahrazen digitálními přístroji? Pavel
Věřím, že ano, v době, kdy se i pohlavní styk stane virtuální záležitostí. Bohužel.

* Máte strach před premiérou? ali
Obrovský.

* Spíte někdy v partiturách? Kdy se Vám to stalo naposledy? Puk
Pakliže usnu při čtení partitury, lze říci, že v nich spím. Což se mi v těchto právě zamlžených dnech stává dosti často.

No, já myslím, že jako osobnost pan dirigent nebude mít s respektem orchestru problém...

Příště Ředitelské krize aneb vyhazovy a odchody v české kultuře 2: Ježek nebo chobotnice?

V úterý 23. 9. poběží v kině Světozor od 19.30 záznam opery First Emperor současného skladatele Tan Duna. Martin Cikánek (Met Live in HD) mi k tomu poslal následující info:

Je to monumentální opera s obrovským jevištním i orchestrálním aparátem. Skladatel Tan Dun v ní kombinuje prvky západní i čínské kultury na mnoha rovinách. Zpracovává příběh císaře Qina, který sjednotil Čínu a postavil Velkou čínskou zeď (taková "Stará pověst čínská"). V české premiéře jsme to uváděli na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde to dokonce několik dní vedlo v divácké soutěži deníku Právo. Titulní role byla na míru ušitá Placidu Domingovi. Viděl jsem to naživo v Met a musím říct, že jsem opravdu obdivoval, co všechno ještě ve svém věku bravurně zvládá. Každopádně videjka asi řeknou stejně nejvíc:
 
http://www.youtube.com/watch?v=QjZoBOPVHiQ
http://www.youtube.com/watch?v=SLYzhj6q1Eo&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=lNgQVo47IZY&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=DPIuZYIjUWk&feature=related
 
a tady Tan Dun a další věci k opeře:
http://www.youtube.com/watch?v=8y66Nqr3jHM&feature=related

Jinak existuje také dokument, který jsme promítli novinářům, jak se First Emperor nastudovával. Je tam například orchestr Metropolitní opery, jak pod dohledem Tana Duna nacvičuje, jak vydávat při hraní ty správné čínské skřeky hu-uuuuuuu a ha-uuuuuuu:))

A já jen dodávám - kdo by takové pozvánce odolal?
 

22. 9. 2008, Ekotechnické muzeum, 18.30

Ne, takto by svůj koncert nikdo nenazval, to jen Orchestr Berg zase jednou zvolil originální prostředí pro svůj koncert Baltské hlasy a umístil jej do Staré kanalizační čistírny v Bubenči, čímž podráždil mou představivost. Už slyším, jak se vokální hudba šíří prostory této průmyslové památky a dál proudí spletí temných chodeb do pražského podzemí...
Společně se sborem Canti di Praga orchestr uvede vokální díla pobaltských autorů Raminta Šerkšnyte, Peterise Vaskse, Berlínskou mši Arvo Pärta a premiéru Michala Nejtka. Orchestr Berg se zabývá hudbou XX. století a současnosti a provádí ji v originálních průmyslových prostorách. K zakoupené vstupence je prohlídka s průvodcem zdarma. Mapu a možnosti dopravy do Staré čistírny, budovy dnešního Ekotechnického muzea, najdete na www.berg.cz

18. 9. 2008, kostel sv. Vavřince (PJ), 19.30

Novou sérii koncertů, které se budou identicky opakovat vždy v Praze a Drážďanech, si pro podzimní sezónu naplánoval soubor barokní hudby Collegium 1704. Jeho ideou je navázání na bohaté kulturní vazby Prahy a Drážďan, jako za dob skladatele Jana Dismase Zelenky, jedné z nejvýznamnějších osobností české hudby a zároveň drážďanského baroka. "Věřím, že důležité je hledat nejen mosty spojující
odlišné kulturní tradice a staré umění se současností, ale za ještě důležitější považuji hledání a nacházení mostů mezi lidmi. Proto jsme oslovili vynikající osobnosti reprezentující obory na první pohled sobě vzdálené, aby pohovořily o svém vztahu k
hudbě, o své práci, názorech a životních zkušenostech. Jako hosté podzimní části cyklu přijali pozvání přednosta kardiocentra IKEM Jan Pirk, biskup Václav Malý, historik umění Pavel Preiss a prorektor Univerzity Karlovy Mojmír Horyna", říká umělecký vedoucí souboru Collegium 1704 a zároveň dramaturg projektu Václav Luks.
Úvodní koncert 18. 9. v pražském kostele sv. Vavřince představí posluchačům Stabat Mater Giovanniho Baptisty Pergolesiho, další koncerty s díly Zelenky, Händela, Buxtehudeho, Vivaldiho aj. navážou v říjnu a listopadu a v prosinci se můžeme těšit na Bachovo Vánoční oratorium. Protože koncerty probíhají paralelně v Praze a Drážďanech (Annenkirche), mohou se ti, kteří nestihli některý z pražských koncertů,
vypravit do hlavního města Saska. Díky nové dálnici trvá cesta z centra Prahy až k Annenkirche necelé dvě hodiny a návštěva nově opraveného centra Drážďan skutečně stojí za to! Další informace naleznete na www.collegium1704.com.

Pražský podzim opět startuje skandálem - Libor Pešek, uváděný jako protagonista jednoho z koncertů s Liverpoolskými filharmoniky a všude ukazovaný na billboardech, ve skutečnosti s festivalem nepodepsal smlouvu a na festivalu nevystoupí. Festival měl údajně pro diváky připravenou omluvu, že dirigent odstoupil pro indispozici. Proti čemuž se dirigent v tisku ohradil a billboardovou kampaň považuje za účelové zneužití své fotografie.
V programu na festivalovém webu se u dotyčného koncertu před časem objevil náhradník - Oliver von Dohnányi. ( - von? Občas se píše tak a jindy bez. Nikdy si nejsem jistá, zda je to um. pseudonym nebo má tento slovenský dirigent šlechtické předky, nebo se jedná o překlep pořadatele z neznalosti či úmyslu - tak lákavá je paralela k proslulému dirigentovi Christophovi von Dohnányi.)
Loni se Pražský podzim v čele s ředitelem Špirochem proslavil tím, že vyhodil slavnou klavíristku Heléne Grimaud i s orchestrem za její nespokojenost s laděním klavíru. Takže festival dnes startuje a novináři jsou ve střehu: čím nás letos ještě pan ředitel překvapí?

12. 9. – 1. 10. 2008, Rudolfinum, 19.30

Pražský podzim, který již 18 let tvoří protiváhu Pražského jara, je pestrou přehlídkou zahraničních orchestrů, sólistů a dirigentů. Letos navštíví Prahu kromě domácích hned 9 orchestrů z Německa, Španělska, Maďarska, Francie, Polska a Velké Británie. K největším magnetům pro publikum bude jistě patřit Konzerthausorchester Berlin s Lotharem Zagrosekem nebo Royal Liverpool Philharmonic Orchestra s Vasilijem Petrenkem. Významným hostem bude také světoznámý polský skladatel a dirigent Krzsysztof Penderecki, který s orchestrem Sinfonia Varsovia provede vlastní skladbu, Concerto grosso pro tři violoncella.
Zahajovací koncerty 12. a 13. 9. svěřila festivalová dramaturgie lipskému tělesu MDR Sinfonieorchester Leipzig, já osobně bych si nenechala ujít zvláště druhý koncert s Mendelssohnovým oratoriem Eliáš a se sólisty a sborem. Pěvecká tělesa mají v Lipsku vysokou tradici již od dob Bacha a bude to jistě velký zážitek.
Mimořádnou pozornost publika provází netradiční orchestry folklórní či taneční hudby, jejichž zařazování se již pomalu stává značkou Pražského podzimu. O Budapešťský cikánský symfonický orchestr byl již předem takový zájem, že dávají hned tři koncerty v Praze za sebou. Pokud by ale někdo očekával na programu samé čardáše, bude překvapen – v podání houslí, cimbálů a klarinetů uslyší klasické kousky z dílny Brahmse, Liszta, Rossiniho, Straussovy valčíky ad.
Festival se může pochlubit i hvězdnými sólisty: náročný 3. Rachmaninův koncert zahraje ruský pianista Arkadij Volodos se Španělským národním orchestrem, přijede fenomenální houslistka Isabelle van Keulen, do Prahy se po krátkém čase vrátí trumpetista Gabor Boldocki. Slavný cellista Antonio Meneses s britským Bournemouth Symphony Orchestra festival uzavře tradičním Dvořákovým Cellovým koncertem h moll. Další informace na www.prazskypodzim.cz

Přiznám se, že jsem střílela tak trochu naslepo, když jsem v profilu sopranistky Kovalevské napsala "hlas o síle atomu" - bylo to jen ze zprostředkovaných zpráv, včera jsem ji slyšela poprvé. A nezklamala! Po včerejšku má ve mně novou fanynku. Její árie Teresy z Berliozova Benvenuta Celliniho byla asi to nejlepší z večera, ale i árie Taťány z Oněgina či Mimi byly strhující. A to má ještě pěvecké zrání před sebou... Co to bude pak?

Jejímu hlasu a technice není co vytknout, stejně dokonalá je i její štíhlá postava s vosím pasem. Každou půlku koncertu odzpívala v jiných šatech, antracitově černých a temně nachových, jedny lepší než druhé. Ksichtí se sice u zpěvu dost legračně, na koncert to byly emoce trochu bombastické, ale na velkých scénách to může být tak akorád. Tomáš Netopil představil orchestr ND rozhodně v lepší formě, než tomu bylo na jejich lednovém vystoupení k mozartovskému výročí. Kritizovat divadelní orchestr za Mozartovy symfonie, kde to chce opravdu enormní cit a přesnost, mi tehdy připadalo laciné, ale teď musím říct, že udělali kus práce a v romantickém repertoáru (předehra Carmen, Romeo a Julie Čajkovského nebo Pucciniho Rej čarodějnic) jim to docela šlo.

Publikum bylo plné VIP, hlavně z médií i z politiky. Vznikaly tam půvabné kombinace, jako třeba poslankyně Zubové s profesorem zpěvu a hlasovým poradcem Eduardem Klezlou v jedné lóži. Nakonec - třeba jí poradí, jak v parlamentu nakládat se svým hlasem...

Bohužel bylo publikum trapně prořídlé - buď kampaň na Kovalevskou nezabrala, nebo se ještě nepodařilo pražské chalupáře v tak pěkném počasí dostat zpátky do města, nevím. V každém případě to byla jedinečná šance, mám takové tušení, že tuhle vycházející hvězdu budeme spíš potkávat v přímých přenosech z Met než na pražských scénách.

14.9. 2008, Národní divadlo, 19.00

"Večer, který píše taneční dějiny," tak hodnotili novináři inscenaci Dortmundského baletu Stars and Steps, kterou nyní můžeme vidět 14. 9. v Praze a o dva dny později i v Brně. Představení spojuje dvě choreografie: klasickou Balanchinovu (Who cares?) na Gershwinovu hudbu a moderní Bigonzettiho (Rossini Cards). Ten se dal inspirovat Rossiniho hudbou i jeho zálibami – vařením a ženami. A tak během představení (se spoře oděnými tanečníky) zazní na scéně čtený recept na špagety přímo z pera slavného skladatele. „Je to emocionální tanec s italským „pomrkáváním oka“, je v tom skrytý humor, jaký mají Italové rádi a Češi taky,“ uvedl k tomu Radko Kubičko, iniciátor výměnného projektu Taneční most, díky němuž se toto významné představení dostává na českou scénu.

11. 9. 2008, Národní divadlo, 19.00
Operní domy objevují kouzlo hollywoodského receptu na úspěch: dobře vypadající hvězda znamená kasovní trhák. Doby korpulentních pěvkyň, které odzpívaly představení ze středu jeviště a nepotřebovaly nic než velký hlas, jsou definitivně pryč. Operu dnes dobývají stále mladší talentované krásky. Jako Maija Kovalevska.

Není to tak dávno, co svět žasl nad sexappealem útlé Anny Netrebko. Sotva nastoupila na mateřskou (dítě čeká v září), už je tu za ni náhrada - lotyšská kráska Maija Kovalevska. Role Mimi a Lucie di Lamermoor v Metropolitní opeře převezme za Annu Netrebko právě ona. Debut Kovalevské v newyorské Met (2006) po boku Rollanda Villazóna se stal senzací sezóny. Podle očitých svědků naprosto přezpívala slavného tenoristu, o jejím ztvárnění Mimi básnili fanoušci ve svých chatech: "Bohéma z loňské sezóny byla anemická ve srovnání s touhle. Hlavním lákadlem byla podle mého Maija Kovalevska, její vzrušující hlas naplnil operu až po strop. Je hlasitější a rajcovnější než Villazón. Jakmile otevře ústa, jakoby do svého hrdla vsála pozornost celého publika."

Maija Kovalevska se narodila v Rize roku 1979. V sedmnácti přesedlala ze studia klavíru na operní zpěv. Vedle hudby ji bavily jazyky - dnes hovoří plynně lotyšsky, rusky, italsky a anglicky, zpívá v němčině a francouzštině. Ve 22 letech, ještě jako studentka hudební akademie, debutovala v Lotyšské národní opeře. Italský debut si Maija odbyla ve Veroně během sezóny 2005/2006 jako Dona Elvíra pod taktovkou Claudia Abbada. Je žákyní Anity Garanca a Mirelly Freni, kterou navštěvuje poblíž Bologně dodnes a radí se s ní. Dokonce se kvůli tomu přestěhovala do Itálie. Ostatně k Freniové Maiju novináři často přirovnávají. Španělský list El País napsal: "Maija Kovalevska se svou mimořádnou interpretací je již v 27 letech pokračovatelkou velké Tebaldi, Freni, Los Angeles."

V současnosti není neobvyklé, když se neznámý operní zpěvák stane během týdne slavným. Není lepšího příkladu, než právě Maija Kovalevska. V říjnu 2006 zvítězila v soutěži Operalia sponzorované Plácidem Domingem. O měsíc později už obdržela nabídku na hlavní roli v Bohémě v Metropolitní opeře. "Přišlo to tak brzy," vzpomíná Maija v rozhovoru pro Los Angeles Times. "Pamatuji si, jak jsem poprvé vstoupila na pódium Met. Nedohlédla jsem na konec sálu hlediště, tak bylo velké!" Domingo, který představení dirigoval, ji pobízel, aby vyzkoušela akustiku. "Řekl mi, abych se nebála a prostě jen zpívala. Tak jsem to udělala a bylo to moc hezké. Vůbec to nebylo těžké."
Domingo rád dělá laureátům Operalie celoživotního mentora. "Nikdy je nenechám tak zcela odejít. Vždycky jim radím do té doby, dokud mě poslouchají." A dodává, že Kovalevská jej zaujala od první chvíle, kdy ji slyšel na představení. "A jak vypadá! Samozřejmě, hlas je nejdůležitější, ale jaké je štěstí pro ni i pro ostatní vypadat jako filmová hvězda."
O opeře se občas mluví jako o mrtvém umění, o žánru na pokraji vyhynutí. Maija je však optimistka: "Opera je tak silná, buďto ji milujete nebo nenávidíte, ale nikoho nenechá lhostejným. Když přežila až do dneška, jistě to mělo důvod. Myslím si, že je opera věčná."

Článek vznikl s použitím zahraničních materiálů, mj. Los Angeles Times
Maija Kovalevska (1979) pochází z Rigy, kde vystudovala hudební akademii. Na operním jevišti vystoupila poprvé v sezoně 2002/2003 jako Donna Elvíra v Lotyšské národní opeře v Rize. V roce 2006 zahájila mezinárodní kariéru v téže roli ve Veroně a v Reggio Emilia. Ve stejném roce ztvárnila Mimi v Pucciniho Bohémě ve Valencii. S touto rolí debutovala také v Metropolitní opeře v New Yorku po boku Rollanda Villazóna a za řízení Plácida Dominga. V květnu 2007 dosáhla v Metropolitní opeře velkého úspěchu jako Gluckova Euridice pod taktovkou Jamese Levina. Na salcburském festivalu debutovala jako Teresa v Berliozově opeře Benvenuto Cellini v hudebním nastudování Valerije Gergijeva. Koncertní vystoupení sopranistky Maiji Kovalevské zahájí 11. 9. novou sezónu v Národním divadle. Ve světových áriích ji doprovodí Orchestr ND s Tomášem Netopilem, designovaným šéfdirigentem ND od sezóny 2009/10.

Dvěma významnými koncerty vrcholí v těchto dnech první ročník festivalu Dvořákova Praha - dnes doprovodí Berlínský rozhlasový symfonický orchestr klavíristu Nikolaje Luganského v náročném Rachmaninově 2. koncertu a zítra vystoupí Jiří Bárta s Royal Philharmonic Orchestra ve Dvořákově cellovém koncertu h moll.
Berlínské symfoniky vede Marek Janowski a na programu je mimo jiné oblíbený Straussův Zarathustra, londýnské těleso přijede s Charlesem Dutoitem a festival uzavře vedle Dvořáka Prokofjevem (Romeo a Julie) a Ravelovým La valse.