Kolik dimenzí má Bach?


A je to tady - závěrečný koncert Strun podzimu s názvem Bach in 3D. Byl jako první zcela vyprodán a proto jej pořadatelé operativně nasadili dvakrát - 4. a 5. 12. Co se na pódiu Švandova divadla bude dít s Bachem? Duchovní otec projektu multiinstrumentalista Alan Vitouš jej rozdělil do tří částí. První dimenze - Dreaming Bach - bude patřit syntezátorovému mágovi Mariánu Vargovi. Druhá část Drumming Bach je záležitostí Alana Vitouše, který se zmocní rytmické struktury Bachových skladeb. Spolu s ním vystoupí hosté Dan Bárta, Milan Zbrožek (housle), bicisté Miloš Vacík, Miloš Dvořáček a Ephraim Goldin, Radek Krampl s marimbou a vibrafonem ad. Závěrečný díl Demix Bach provede dýdžej eRicm z Francie. Je to důkaz nadčasovosti Bachovy hudby a její schopnosti inspirovat i elektronickou hudbu a umění dýdžejingu. Pokud vše zapůsobí jak má, mohl by se starý mistr i s publikem posunout ještě dál ke čtvrté dimenzi - Dancing Bach...
Švandovo divadlo
4. a 5. prosince 2005, 19.30 hodin

4 otázky
pro Mariána Vargu

Kdy vás poprvé napadlo, že hudba J. S. Bacha a jazz případně jazzrock by spolu mohly fungovat?
Ještě jako student konzervatoře jsem koncem 50. let zachytil americkou formaci Modern Jazz Quartet v obsazení klavír, vibrafon, kontrabas a bicí, která improvizovala na Bachovy harmonické podklady. Celkem mě to tehdy zaujalo. S podobnými postupy - a ne vždy šťastnými - jsem se v té době setkal ještě vícekrát. Slyšel jsem i dost otřesné pokusy, jak "zdžezovat Bacha"... Uvědomil jsem si , že to není cesta, jak se dostat dál. Ale když přišli Nice s Emersonem, začalo mě to znovu lákat. Jejich způsob transformace témat byl schůdnějším řešením. Když jsem napsal Hommage á J. S. Bach, chtěl jsem napodobit způsob, jakým komponoval Bach. Asi se mi to povedlo, protože lidé tu skladbu dodnes považují za adaptaci skutečného Bacha. I když teď s odstupem času mi to připomíná spíš Händela...
Že se lidé dodnes vracejí k propojení moderních směrů právě s Bachovou hudbou, jak dokazuje projekt Bach 3D, je pochopitelné. Bachova tvorba totiž obsahuje komplementární rytmus a to zaručuje určitou motoričnost. Není to bezbřehé tápání ve tmě.

Kolik tam bude Bacha a kolik Vargy?
Můj part se jmenuje Dreaming Bach, ale on tam nebude přítomen přímo, s výjimkou jedné fugy z Temperovaného klavíru, spíš sofistikovaně skrytý. Bude to takové poklidné rozjímání nad Bachem. A aby všichni neusnuli, zahraju i zmíněnou Hommage á J. S. Bach.

Zahrál jste si někdy i na velké kostelní varhany jako starý barokní mistr?
Jistě, i když jsem hru na varhany nestudoval, to je celá věda... Nedávno jsem natáčel něco do projektu Pavla Fajta na historických varhanách ze 17. století ve Žďáru nad Sázavou. V minulosti jsem varhany použil vícekrát v Piesniach z kolovrátku a v Eufórii z alba Konvergencie. A také Ĺaliu poĺnú (LP Na druhom programe sna) jsem nahrával na kostelních varhanách. Musím se přiznat, že mě ten nástroj trochu děsí. Je to obrovské monstrum stvořené na oslavu Boha. Chybí mi v něm neco lidského.

Čím se zabýváte v poslední době?
Teď hlavně koncertuji. Chystám se do Drážďan, na šňůru po Čechách, pak budou dva festivaly v Londýně a znovu Čechy. Těším se na vás!