PRSY TIRÉSIOVY
Feministická opera, jaká tu ještě nebyla

Jak se z Terezy stane Tirésius? Proč se zbaví svého poprsí a uteče od manžela? A jak se muži vyrovnají s požadavkem rodit děti namísto žen? Na tyto otázky dává bláznivé odpovědi surrealistická opera Francise Poulenka Prsy Tirésiovy, nastudovaná poprvé v Česku Státní operou Praha.

Parodii o ženě, kterou přestala bavit role manželovy služky, napsal na sklonku 1. světové války slavný francouzský básník Guillaume Apollinaire. Není bez zajímavosti, že ji dokončil s trepanovanu lebkou, po těžkém zranění, které utrpěl jako dobrovolník ve válce. Poulenkova komická opera z ní vznikla o 27 let později. Bylo to pro změnu na sklonku 2. světové války, po vylodění spojeneckých vojsk v Normandii roku 1944.
"Zdálo se mi, že tentokrát mám právo vyzvihnout veselí nově nabyté svobody tak trochu bláznivým dílem," napsal k tomu později skladatel. A bláznivý je děj opery až dost: Tereza, která se chce emancipovat a dokázat víc, než ženy v domácnosti, se zbaví svých prsou (nafukovacích balónků) a stane se Tirésiem. Naopak její muž se zhostí ženského údělu rodit děti, za jediný den jich dokáže přivést na svět až 40 000! Plán, že jej děti na stará kolena budou královsky živit, mu však nevyjde. Naštěstí se Tereza, unavená vojenskou kariérou, v níž to dotáhla až na generála, se vrací zpět a rodinný život se usadí do starých kolejí. Opera končí apelem na Francouze, aby rodili více dětí - Apollinaire zde parodoval politickou propagandu, jíž Francie chtěla čelit e 20. letech poválečnému demografickému poklesu. Stále aktuální téma, že...?
Prsy Tirésiovy měly premiéru v pařížské Opéra-Comique v roce 1947, u nás je budeme mít možnost díky Státní opeře Praha vidět vůbec poprvé. Inscenace vznikla v koprodukci s italským Operním festivalem v Maceratě. Orchestr a sbor Státní opery Praha řízený dirigentem Guillaumem Tourniairem se zúčastnil v roce 2005 festivalové premiéry tohoto díla v divadle Lauro Rossi a spolu s mezinárodním týmem sklidil mimořádný ohlas u diváků i odborné kritiky.

Árie po telefonu
Jestliže Prsy Tirésiovy byly první Poulenkovou operou, ve stejném večeru s nimi zazní i jeho třetí a současně poslední opera Lidský hlas. Napsal ji v roce 1959 na monodrama Jeana Cocteaua, které mj. dříve inspirovalo Roberta Rosselliniho k natočení filmu La voce umana s Annou Magnani (1948). Je to monolog ženy, která se naposledy pokouší navázat telefonický kontakt s bývalým milencem a nakonec se oběsí na telefonním sluchátku.
Státní opera Praha, reprízy v březnu 11. 3. a 18. 3.

Pier Luigi Pizzi - režisérská legenda

"Prsy Tiresiovy? Je zbytečné hledat logiku v této paradoxní historce. Ale Poulenc ji svým zázračným hudebním rukopisem, stylisticky dokonalým, učinil nejen hodnověrnou, ale schopnou neodolatelně nadchnout. "
P.L.Pizzi


Pierre Luigi Pizzi je tvůrcem scény, kostýmů i režie Prsů Tirésiových. V opeře je tento 77letý režisér skutečnou legendou. Spolupracoval s nejvýznamnějšími světovými operními domy, jako jsou milánská La Scala, Burgtheater ve Vídni, Vídeňská státní opera, Pařížská opera, londýnská Covent Garden, Bavorská státní opera v Mnichově, Arena ve Veroně, Teatro La Fenice v Benátkách a další operní scény. V roce 2003 jej intendant benátského Teatro La Fenice pověřil dohledem nad rekonstrukcí divadla zničeného požárem v roce 1986. V roce 2004 inauguroval Pizzi slavnostně sezonu v nově zrekonstruované milánské La Scale Salieriho operou Europa riconosciuta za řízení Riccarda Mutiho.V červnu 2005 zahájil operní sezonu ve veronské Aréně Ponchielliho Giocondou a v červenci téhož roku realizoval na operním festivalu Sferisterio v italské Maceratě Poulenkovy Prsy Tirésiovy. Od října 2005 je uměleckým ředitelem tohoto festivalu.