Jen pár šťastých dní strávených Chopinem ve světoznámých Mariánských lázních stačilo k tomu, aby zde vznikla na památku této návštěvy v roce 1959 česká Chopinova společnost a s ní klavírní festival. Jubilejní 50. ročník právě zítra 13.8. začíná.

V úvodním koncertu vystoupí Ivan Klánský, který vedl festival a loni předal žezlo svým nástupcům - klavíristovi Martinu Kasíkovi a Ondřeji Valentovi. Klánský zahraje Chopinův Koncert č. 2 pro klavír a orchestr f moll se Západočeským symfonickým orchestrem pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera.
Dokonale romantický večer přinese ještě Dvořákův Karneval a Mendelsohnovu 3. symfonii Skotskou. Častými hosty festivalu budu letos Poláci. Hned následujícího dne můžeme slyšet Varšavské klavírní trio s Haydnem, Chopinem a Beethovenem, sobotní matiné bude patřit Lukaszovi Trepczynskému, slavnostní závěrečný večer bude zase patřit polskému dirigentovi Lukaszovi Borowiczovi, který provede Eroicu a Chopinů 1. koncert s francouzským klavíristou Julienem Quentinem.
Z dalších klavírních osobností přijedou Martha Noguera z Argentiny, Avan Yu z Kanady nebo Kevin Kenner z USA. Také na domácí osobnosti se můžeme těšit, např. Goldbergovy variace v podání Romana Patočky, Jakuba Fišera a Jiřího Bárty, Kvarteto Pavla Hase, Bennewitzovo kvarteto ad. Jedním z vrcholů festivalu bude Mozartovo Requiem ke 160. výročí úmrtí Mozarta interpretované festivalovým orchestrem a sborem a pěvci Barborou Pernou, Kateřinou Jalovcovou,Tomášem Kořínkem a Zdeňkem Plechem.
Festival potrvá do 22. 8. Podrobnější informace na http://www.chopinfestival.cz/

P.S.: A teď méně formální info - na tenhle festival se chystám a dost se těším, protože mi celé roky unikal kvůli souběžné akci Mladé pódium v Karlových varech, na které jsem byla zaháčkovaná pořadatelsky, takže jsem se do Mariánek nikdy nedostala, i když to bylo co by kamenem dohodil a hosté obou festivalů mez nimi úspěšně migrovali.
Takže až se vrátím, napíšu dojmy. První velmi příznivý dojem už mám z webové stránky festivalu - zvláště z rubriky Oficiální bar :-). Oficiální dopravce, ubytování apod., to už známe z různých festivalů, ale bar je alespoň pro mne příjemné překvapení...

Státní opera Praha přispěje k letošnímu festivalu Pražské jaro obnovenou premiérou Verdiho Otella z roku 1991, kterou uvede ve čtvrtek 28.5. od 19. hodin.
Foto Karel Kouba

Když se Otello hrál ve Státní opeře, tehdy ještě Novém německém divadle, poprvé (1911), byl u toho slavný rakouský tenorista, šumperský rodák, Leo Slezak, a byl jediný, kterému dovolili v německy nastudované inscenaci zpívat italsky. Jako host Slezak nechyběl (navzdory svému americkému angažmá v Met) ani v druhém nastudování z roku 1924 pod taktovkou dirigenta a skladatele Alexandera Zemlinského, ba ani v tom třetím z roku 1928, které dirigoval Hans Wilhelm Steinberg, známý premiérováním Schönberga, Weberna a také jeden z mála hudebníků, kteří otiskli svou hvězdu na hollywoodský chodník slávy.
K legendárním uvedením Otella ve Státní opeře patřilo také zdejší hostování Komické opery Berlín na Pražském jaru 1962 pod taktovkou Kurta Masura a v režii Waltera Felsensteina s Annou Schlemm jako Desdemonou.
Tolik jen na okraj k tradici a historii jedné pražské scény, jejíž smysl a existenci dnešní současníci řeší coby věc nejasnou...
Otello, kterého máme možnost vidět nyní na Pražském jaru, je obnovenou premiérou mimořádně úspěšné inscenace z roku 1991, na níž se v tehdy již autonomním Smetanově divadle podíleli dirigent Martin Turnovský a švýcarský režisér Dominik Neuner (o rok později zde uvedl neméně úspěšnou Straussovu Salome). Do derniéry v roce 1998 se uskutečnilo 60 repríz této inscenace. Z původního pěveckého obsazení (Leo Marian Vodička, Zora Jehličková ad.) už zůstali Ivan Kusnjer a Richard Haan (Jago), v roli Otella se budou střídat Efe Kislali, Sergej Ljadov, Desdemonu zpívá Anda-Louise Bogza, Christina Vasileva, Marina Vyskvorkina ad.
Současnou obnovenou premiéru nastudoval podle Neunerovy režijní koncepce Lubor Cukr, orchestru se ujal německý dirigent Heiko Mathias Förster, který spolupracuje s pěvci světového renomé jako jsou José Cura, Angela Gheorghiu, Rolando Villazón, Joseph Calleja, Elina Garanča nebo Barbara Fritolli.

28. a 30. 5. 2009, Státní opera Praha, 19.00
červnové reprízy: 4., 7., 12., 17. 6. 2009

V Praze se dnes představil další z latinoamerické líhně světových tenorů - peruánský tenorista Juan Diego Flórez zazpíval v pátek 15. 5. v Rudolfinu.

"... a ještě tu na nás celou dobu řve mrňavý (sic!) Mexičan."
hláška z publika

Flórez je přírodní úkaz - zazpívá bez problémů jakoukoliv výšku, jeho světlý tenor je neuvěřitelně lehký a pohyblivý, může si dovolit jakékoli skoky či složité ozdoby, ale přitom je nesmírně průrazný. Když nasadí vysoký tón, čekáte praskání žárovek v lustru. Zkrátka - přesný a výkonný jako laser. Jeho pražské vystoupení přineslo árie Belliniho, Rossiniho, Gounoda a Donizettiho, které trochu stereotypně střídaly operní předehry - sinfonie. Mimochodem střižené jak podle kopíráku jedna vedle druhé. Říkala jsem si, jak jsme jako operní obecenstvo vlastně nenároční, když nám stačí pár veselých zrychlujících se motivů a nakonec hlavně ty kila s činely...

Ale zpět k Flórezovi. Drobný tenorista (postavou připomíná Sarkyho) je jistě pozoruhodný talent, všimly si ho již všechny světové scény, ve svých 36 letech se honosí titulem "král vysokých cé". Někoho jeho technicky dokonalý zpěv uvádí v nadšené vytržení (v Praze měl standing ovation), já musím přiznat, že mně s tím nedostal. Nemá charisma, neupoutává jako Villazón, nedojímá jako Domingo. Jeho výkon je spíše atletický. (Pamatujete na film Tajemství hradu v Karpatech? Tak on je jak ten zpívající hrabě Teleke z Tölökö.)

Koncert patřil k ostře sledovaným vrcholům Pražského jara, mezi hosty byla řada politiků, diplomatů, zkrátka smetánka. Flórez zpíval za doprovodu Pražské komorní filharmonie (dir. Christopher Franklin), která si tak může udělat další zářez za spolupráci se světovou operní třídou.

Hudba na jedničce, hudba na dvojce. Česká televize vysílala v úterý v hlavním vysílacím čase samou hudbu. Něco takového tu nebylo od série státních pohřbů sovětských generálních tajemníků v 80. letech. Tentokrát měla hudba v programu ČT lepší opodstatnění - na druhém kanále běželo zahájení Pražského jara, na jedničce mu konkuroval přímý přenos Eurosongu z Moskvy. SOČR s Mou vlastí na zahájení nebyl až takový trhák, takže se přiznám, že jsem čas od času surfovala po kanálech. Výsledkem byla docela pestrá koláž absurdních výstupů. Gipsy.cz jsem sice prošvihla, ale zato mi do Českých luhů a hájů vstoupil arménský pop ( tedy žánr, ne ten duchovní) prezentovaný jakousi cirkusovou verzí souboru národních písní a tanců. Svými exotickými zpěvy v angličtině se snažil předstírat, že má něco společného s Evropou a songem. A takových tam byly tucty. Bída, nuda, děs. Myslím, že slušná kapela, jako jsou Gipsy, nemá na takové estrádě vůbec co pohledávat.

Dvojka mezitím servírovala klišé v opačném gardu. Když jsem přepla poprvé, bežel v pauze koncertu další z řady korektních festivalových dokumentů, které se jistě líbí zadavatelům a možná nejtvrdšímu jádru konzervativních diváků, ale málokdy jdou nad rámec úhledně seřazených informací a povrchních vstupů hostujících hvězd, z nichž lezou většinou jen fráze. Je zvláštní, proč se klasické hudbě vyhýbá dobrá publicistika jako čert kříži.
Když jsem přepla podruhé, pronášel tam Lukáš Hurník právě jakési eko-bio-krizo-zamyšlení nad hudbou českých klasiků, které oslovoval s očima upřenýma k noční obloze, zřejmě do hudebního nebe... To už se fakt v ČT asi někdo zbláznil.

Kdyby takhle vypadal mediální obraz festivalu v Cannes, taky je asi nikdo nebude brát vážně. O to příjemnější překvapení toho večera přinesla komerční Nova Cinema: Pravidla moštárny ve skvělém hereckém obsazení.

Pořád na to hudebníci čekali, až po všech hercích, spisovatelích, divadelnících a nebo jen úřednících stane v čele ministerstva kultury také hudebník. Teď se mohou konečně ambice muzikantů naplnit v osobě skladatele Václava Riedlbaucha, nominovaného do vlády socialisty. Žádné nadšení a jásot ho ale z hudební obce nevítá. Naopak se členové Unie orchestrálních hráčů na stránkách Lidových novin rozpomněli, kterak před dvaceti lety v listopadu držel coby šéf opery Národního divadla klíče od Zlaté kaplličky a odmítal vpustit dovnitř revoltující umělce a studenty s jejich vystoupeními k národu. A jak hrozil muzikantům, že je odvedou z orchestřiště tajní v klepetech.

Bylo jasné, že novináři tuhle historku s chutí vytáhnou, a možná to tím neskončí. Uvidíme, jak otrlý je Václav Riedlbauch proti propírání vlastní minulosti v tisku. A jaké odpovědi si pro novináře vymyslí. Co ho pamatuju, nikdy se za své členství ve straně nestyděl a neměl potřebu se nějak omlouvat. Ostatně nikdo to po něm ani nežádal. Jeho dobře nastartovaná kariéra z 80. let v Národním se dál nerušeně vyvíjela - byl po revoluci šéfem katedry skladby na HAMU, ředitelem Pantonu a konečně generálním ředitelem České filharmonie. On by tím ministrem kultury byl i za komunistů, jen možná dřív.

Není v tom sám, vstoupil do vlády s největším počtem bývalých komunistů od r. 1989, premiéra nevyjímaje. Uvidíme, zda se mu za těch pár měsíců v čele resortu podaří udělat něco pro hudební život - např. posunout diskusi o Státní opeře na racionálnější úroveň, nebo navrhnout řešení pro podfinancované orchestry. Poslední ministři kultury tam také nebyli dlouho, ale stihli mnohdy drtivé zásahy do institucí a odvolávání jejich šéfů. To je ta horší varianta vládnutí. Nikde ale není řečeno, že Václav Riedlbauch bude jen letním ministrem. Pokud nás na podzim opět zavalí oranžová tsunami, může ve svém úřadě setrvat klidně i další čtyři roky.

Nový ředitel České filharmonie Vladimír Darjanin ještě ani nenastoupil a už z ČF vycházejí první rozporuplné signály. Tiskový mluvčí ČF v tiskovém prohlášení ujišťuje hudební veřejnost, že filharmonie stojí dál pevně stojí za nominací budoucího šéfdirigenta Eliahu Inbala a počítá s jeho nástupem v září 2009 a setrváním v čele orchestru podle podepsaných dohod. "Eliahu Inbal je připraven v plném rozsahu naplnit smlouvu, kterou s Českou filharmonií podepsal v únoru 2008. Od podpisu smlouvy se podílí na plánování příštích sezón orchestru a od nového generálního ředitele pan Inbal očekává vstřícnost a těší se na vzájemnou spolupráci," píše se ve společném prohlášení orchestru a designovaného šéfdirigenta zaslaném novinářům.
Reagují tak na úvahy Vladimíra Darjanina, že by si v čele orchestru dovedl představit i některý z výrazných talentů mladé české dirigentské generace a že smlouva s izraelským dirigentem by se mohla omezit na kratší dobu působení. Je to úvaha logická - výběr staršího a nijak výjimečně ve světě ceněného dirigenta Eliahu Inbala nevzbudila v Česku žádné ovace, byla vždy vnímána jako nouzové řešení, když se řediteli Riedelbauchovi dlouhodobě nedařilo najít nástupce po předčasném odchodu Zdeňka Mácala. Naopak nástup mladých talentů jako Netopil, Hrůša je výrazný, a zatím z nich profitují jiné orchestry a divadla. Chce to jen určitou odvahu dát jim příležitost u prvního orchestru a zdá se, že Darjanin by tu odvahu našel. Spekuluje se i o možném návratu Jiřího Bělohlávka k orchestru - kéž by.
Je ale otázka, jak s kartami ještě zamíchá vládní krize - Paroubek se dal slyšet, že by měli tip i na ministra kultury - Václava Riedelbaucha. Byla by to zajímavá situace, Riedelbauch by se tak po svém víceméně vynuceném odchodu z ČF ocitl v roli přímého nadřízeného vůči novému řediteli Darjaninovi. A možná by jej i během krátké letní vlády stihl odvolat. Nechme se překvapit - kdo kam po prázdninách vlastně nastoupí.

2. května začíná v Libáni na Jičínsku festival Foersterovy dny 2009. Jedno z nejmenších měst královéhradeckého kraje se tak již po deváté stane dějištěm pozoruhodné kulturní akce.

Zítra festival zahájí sólistka Státní opery Praha Simona Procházková písňov ým recitálem, v sobotu 9. 5. vystoupí v Poctě J. B. Foerstera známá herečka Gabriela Vránová, která bude číst literární odkaz skladatele, a s ní cellista Jirka Hanousek s klavíristou Pavlem Kašparem (SRN). Záznam koncertu odvysílá ČRo. Na další májové soboty jsou naplánovány koncerty Smetanova tria a Otakara Brouska s Pěveckým sdružením pražských učitelů.
Po prázdninách se festival ještě vrátí dvěma akcemi - koncertem Spirituál kvintetu a autorským čtením Michala Viewegha. Koncerty probíhají v místním kulturním domě a v Kostele sv. Ducha v Libáni.

Program najdete na http://www.mestoliban.cz/index.php?nid=777&lid=CZ&oid=1299460

Slavnostní večer s operními áriemi se chystá ve středu 29. 4. v Obecním domě - za doprovodu FOK řízeného dirigentem Ivanem Repušičem poprvé v Praze vystoupí americká sopranistka Nicole Cabell. Jako pěvecký partner se po jejím boku objeví slovenský baryta Aleš Jenis.

Půvabná americká sopranistka má zajímavý původ - dědeček byl prvním afroamerickým šerifem v Los Angeles a kořeny jejího rodu sahají do Afriky, Koreje i Evropy. Poprvé na sebe poprvé upozornila v roce 2005, kdy vyhrála soutěž BBC Cardiff Singer of the World. Uzavřela exkluzivní nahrávací smlouvu se společností Decca a její první sólové album vyšlo v roce 2007 pod názvem Soprano. Se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu za řízení Bertranda de Billy nahrála pro společnost Deutsche Grammophon rovněž úlohu Musetty v Pucciniho Bohémě, kde jsou jejími partnery Anna Netrebko a Rolando Villazon. Často vystupuje koncertně, pod vedením dirigentů jako Sir Andrew Davis, James Conlon, Daniel Barenboim, Antonio Pappano, André Previn či Sir Raymond Leppard. Do jejího stále širšího repertoáru patří Gershwin, Puccini, Poulenc, Ravel, ale i Janáček, Mahler. Nicole Cabell získala řadu cen, mj. Cenu George Soltiho Orphée d´Or 2007 udílenou Académie du Disque Lyrique a Editor´s choice časopisu The Gramophone (2007). V Praze s Alešem Jenisem zazpívá Mozarta, Rossiniho, Massenetta, Gounoda, Torrobu, Donizettiho a Delibese.
29. 4. 2009, Obecní dům, 19.30

Již v úterý 28. 4. bude hrát Collegium 1704 i s jeho vokálním souborem v kostele Panny Marie pod řetězem Monteverdiho Mariánské nešpory. Stejný koncert pod taktovkou Václava Lukse se poté zopakuje v Drážďanech. Minulou neděli jsem tento ansámbl měa možnost slyšet ve Stavovském divadle v Händelově Rinaldovi a můžu potvrdit, že jim to "šlape" vzorově.
O měsíc později - 23. 5. - se hudební most a stejný soubor zapojí i do festivalového programu Pražského jara a přinese Händelovo Vzkříšení se sólisty Simonou Houda-Šaturovou, Marianou Rewerskou, Ericem Stoklossou a Tobiasem Berndtem.
28. dubna 2009, kostel Panny Marie pod řetězem, Velkopřevorské nám., Praha 1, v 19.30 h